Kdo si najme v přístavu loď v bouřce, vypluje, nechá se uvázat ke stěžni, aby mohl na rozbouřené hladině skicovat bez smetení do chřtánu moře? Turner!
V jeho obrazech přenechává divákovi hodně prostoru, aby on sám ve své fantazii našel ty správné tvary, a to co se nachází za nimi. Chtěl ukázat, jak může vypadat hra světel a stínů, boj inspirativní okouzlující barvy proti neoslovující šedivosti prostoru. Když se světlo odráží od nějakého povrchu je průbojnější a intenzivnější. Každý nemá svého Johna Ruskina a neumí roztírat barvu kouskem látky, aby docílil difusního světla.
Turnerovy krajiny bouřící se v rámech na stěnách galerií světa vnáší jistý neklid divákovi přímo do sítnice bez předchozího upozornění. Postavy nejsou dominantní.
Před mnoha lety se mnozí obávali a tvrdili, že fotografie nahradí malbu. Nestalo se tak. Může ji v mnohém doplnit a podpořit. Mnozí slavní malíři malovali podle fotografií a dnes fotografové přijímají výzvy v podobě focení jako malování na plátno. Vzdát se přesné reality, ostrosti a nabídnout výtvarné pojetí v pixelovském světě jedniček a nul. Papír ani lesklá plocha monitoru nenahradí hrubé režné plátno v jeho plastičnosti s vůní terpentýnu. Může se to povést? A bude to někoho zajímat? Zkusil jsem to…
Stanislav Zela