FINE ART

Turnerovské Benátky

Kdo si najme v přístavu loď v bouřce, vypluje, nechá se uvázat ke stěžni, aby mohl na rozbouřené hladině skicovat bez smetení do chřtánu moře? Turner!

V jeho obrazech přenechává divákovi hodně prostoru, aby on sám ve své fantazii našel ty správné tvary, a to co se nachází za nimi. Chtěl ukázat, jak může vypadat hra světel a stínů, boj inspirativní okouzlující barvy proti neoslovující šedivosti prostoru. Když se světlo odráží od nějakého povrchu je průbojnější a intenzivnější. Každý nemá svého Johna Ruskina a neumí roztírat barvu kouskem látky, aby docílil difusního světla.

Turnerovy krajiny bouřící se v rámech na stěnách galerií světa vnáší jistý neklid divákovi přímo do sítnice bez předchozího upozornění. Postavy nejsou dominantní.

Před mnoha lety se mnozí obávali a tvrdili, že fotografie nahradí malbu. Nestalo se tak. Může ji v mnohém doplnit a podpořit. Mnozí slavní malíři malovali podle fotografií a dnes fotografové přijímají výzvy v podobě focení jako malování na plátno. Vzdát se přesné reality, ostrosti a nabídnout výtvarné pojetí v pixelovském světě jedniček a nul. Papír ani lesklá plocha monitoru nenahradí hrubé režné plátno v jeho plastičnosti s vůní terpentýnu. Může se to povést? A bude to někoho zajímat? Zkusil jsem to…

Stanislav Zela

Ztracený New York

V březnu 2020 jsem po 24 letech přiletěl do New Yorku a za dva dny jsem se musel za dramatických okolností vrátit. Snad jen wuchanští netopíři znají tu divnou dráhu letu. Mé oblíbené město se stalo místem bez člověka. Ten se schovával uvnitř svého domova a tam se v televizi díval, jak moc je jeho živočišný druh ohrožen. A jak mu může každý ublížit.

 A tak jsem chodil městem a díval se do tváře nechápajících vysokých budov zvyklých na svoji dávku pozornosti. Každá z nich se kroutila, naparovala a vybarvovala se jako chameleon. Je strašné nemít diváky. To byla chvíle pro mě. Musel jsem ji rychle využít. Zatímco si jedna čtvrť domů dobře pamatovala starého Jacksona Pollocka, druhá kontrovala Basquitem. Barvy a místa. Pocity a vztek. A nakonec vděčnost s radostí. My jsme ti praví tvůrci vesmíru v nás. Každým atomem, každým nádechem…

Stanislav Zela